Milan Kolář: Nemocnice a fakulta jsou jedno tělo a duše
15. 3. 2024V jeho pracovně v budově Teoretických ústavů Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (LF UP) jej naleznete v průběhu celého dne až do pozdních večerních hodin. Pokud mu zašlete pracovní mail v jakoukoliv denní či noční dobu, můžete si být jisti, že vlídnou a zároveň fundovanou odpověď dostanete prakticky obratem. Prof. MUDr. Milan Kolář, Ph.D., děkan LF UP a přednosta Ústavu mikrobiologie Fakultní nemocnice Olomouc (FNOL) a LF UP svou prací doslova žije. A je z něj znát, že je jednou z jeho životních lásek.
Zahajujete třetí funkční období v křesle děkana olomoucké Lékařské fakulty, první po čtyřleté pauze. Jaké by mělo být z vašeho osobního pohledu a z pohledu celé fakulty?
Mělo by být hlavně pozitivní a optimistické a z pohledu dalšího vývoje fakulty velmi důležité. Má představa je taková, že hned od počátku tohoto funkčního období připravujeme fakultu, samozřejmě v úzké spolupráci s FNOL a celou Univerzitou Palackého, na další rozvoj infrastruktury, což zajistí její stabilitu na další možná až desítky let. Nacházíme se nyní na důležitém mezníku, kdy je fakulta ekonomicky soběstačná a velmi emancipovaná v rámci svazku univerzity. Naše specifičnost spočívá nejen v oboru lidského vědění, kterým se zabýváme, tedy lidským zdravím a nemocí, jenž nám dává jiný pohled na život než u ostatních akademických oborů, ale zároveň zde máme národní program na dofinancování lékařských fakult, který reaguje na nedostatek lékařského personálu v českém zdravotnictví. Konkrétně u nás v Olomouci přináší tento program závazek přijmout do každého nového prvního ročníku oboru Všeobecné lékařství minimálně 250 studentů. V praxi to je vzhledem k nastaveným pravidlům ještě o poznání více, takže například letos jsme měli 275 nových prváků na začátku studijního ročníku. A to už je číslo, které fakultu začíná z kapacitního hlediska poněkud limitovat. Abychom na to adekvátně zareagovali, zahájili jsme přípravu nového kampusu v sousedství stávajících Teoretických ústavů.
- Obrázek 1: Milan Kolář byl slavnostně uveden do funkce děkana lékařské fakulty v červnu 2023. Foto: Vojtěch Duda, UP Žurnál
Nelze si nevšimnout, že nový pavilon fakulty už podél přilehlé Hněvotínské ulice vyrůstá. Nejde tedy zcela o novou myšlenku, je to tak?
Ten nápad vznikal a rozvíjel se už za mých předchozích děkanských období v letech 2011 až 2019. Zmiňovaný národní program k navýšení počtu mediků je velmi zavazující a je na něj, mimo jiné, navázán i státní příspěvek v řádu desítek milionů korun. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že naše stávající velká posluchárna má kapacitu jen něco málo přes dvě stovky studentů, takže už nyní vlastně nestačí a nevyhovuje. Proto jsme v návaznosti na národní program požádali o podporu pro stavbu nové budovy s dostatečně velkou posluchárnou, novým centrem pro výuku na moderních simulátorech, odpovídající menzou a dalšími potřebnými prostorami. Tuto myšlenku jsem začal prosazovat ještě jako emeritní děkan a během čtyř let mandátu mého následovníka ve funkci děkana LF UP, a nyní i předchůdce, profesora Josefa Zadražila se to stalo skutečností. Projekt jsme získali a nyní musíme do konce roku 2025 vystavět nový kampus. A to bude jeden ze zásadních milníků naší lékařské fakulty vedle jejího znovuobnovení v roce 1947, vybudování Teoretických ústavů v roce 1960 a jejich nové Dostavby v roce 2013. Po dokončení vloni započaté stavby nové budovy získáme kapacitně dostačující zázemí fakulty na desítky let dopředu. Kromě významu pro samotnou fakultu je to velká osobní výzva i pro mě samého. Byl jsem sice u dokončení a zprovoznění Dostavby Teoretických ústavů v roce 2013, ale tento projekt započal ještě můj předchůdce profesor Zdeněk Kolář, byť jsem u toho byl jako jeho proděkan. Kdežto tady jsem u toho od počáteční myšlenky až po současnou realizaci a pevně věřím i úspěšné dokončení. A to je pro mě velmi motivující a současně zavazující.
Výstavba nové budovy fakulty by tedy měla být tím hlavním cílem a úkolem vašeho třetího děkanského období?
Ano, ale nejen ona. Jako děkan LF UP a současně přednosta Ústavu mikrobiologie se cítím být nedílnou součástí nejen fakulty, ale i FNOL. Fakulta a nemocnice jsou jedno tělo a jedna duše a za obě vnímám jistou míru spoluzodpovědnosti, byť v případě nemocnice tu hlavní zodpovědnost nese samozřejmě pan ředitel profesor Roman Havlík. A jeho bych chtěl velmi podpořit a být s ním v jednom týmu nejen, co se týká probíhajících velkých výstaveb v rámci nemocnice, ale i v posilování přátelského prostředí a spolupráce obou úzce spojených institucí. Aby se tady lidé cítili dobře, aby měli fakultu i nemocnici ve svých srdcích a vnímali je jako jeden fungující organismus. Pro mne osobně toto není klišé, naopak je to velmi důležité a zásadní pro moje uvažování a vše, co reálně činím a činit budu. Pokud budou lidé nadávat na nemocnici, nebo ji naopak chválit, tak zároveň kritizují či chválí i fakultu. A to platí i opačně. Již nyní je zřejmé, že v lokalitě u Hněvotínské ulice se buduje něco nového a krásného. Máme tu opravené Teoretické ústavy a jejich Dostavbu, budovu Ústavu molekulární a translační medicíny, teď čerstvě vybudovaný nemocniční pavilon G a brzy bude i nový kampus fakulty. Tento vývoj je naprosto úžasný, ale zároveň musíme investovat naši snahu a práci i do lidí, kteří se v tomto areálu budou pohybovat, tedy do studentů, zaměstnanců i pacientů. A to je ještě důležitější než stavební investice. Cílem je vybudovat přátelské prostředí ke studiu, práci i léčbě pacientů. To je moje velké přání a ambice, vytvořit spolu s panem ředitelem FNOL unikátní centrum excelentního zdravotnictví od výchovy nových lékařů, přes kvalitní vědecko-výzkumnou činnost v medicíně, po špičkovou lékařskou péči o naše pacienty. A máme v tom jednu velkou výhodu, kterou jinde nemají.
Povídejte, jakou?
Že jsme na jednom místě, fakulta i nemocnice. Máme tady společné zázemí a logistiku, prostor a možnosti dalšího rozvoje. A především schopnost si vzájemně porozumět a úzce spolupracovat. To je obrovská výhoda, která nás společně posouvá na evropskou i světovou úroveň. Máme teď velkou šanci vybudovat něco, co bude dobře fungovat další desítky let. A kdybychom to neudělali, tak to budu považovat za promarněnou příležitost a nedozírnou škodu. Budované společné centrum excelentního zdravotnictví v areálu mezi ulicemi Hněvotínská a Zdravotníků bude posilovat fakultu i nemocnici. Protože jak vždy říkám, pro nás je nejbližším přirozeným partnerem naše fakultní nemocnice. Nevím, jestli se toho všeho dá dosáhnout v jednom funkčním období. Ale pevně věřím, že v něm dostavíme novou budovu a FNOL brzy zahájí výstavbu nového centrálního pavilonu Franze Josefa. A že se zde začne vytvářet jedna velká akademická i nemocniční obec, na kterou budeme všichni náležitě hrdí. Současně věřím, že si i město Olomouc a Olomoucký kraj dostatečně uvědomí, co jedinečného v našem areálu vlastně vzniká a co bude důležitou součástí města i kraje. A na to jsou tyto čtyři děkanské roky určitě dostačující.
- Obrázek 2: Tým Ústavu mikrobiologie LF UP v Olomouci a FN Olomouc, který Milan Kolář vede.
Budovy se staví poměrně „snadno“. Se vztahy je to už ale složitější, je to tak?
Já mám ale obrovskou výhodu v tom, že můžu navázat na to, co už máme vytvořené a zcela funkční, tedy vysoce kvalitní spolupráci mezi LF UP a FNOL. Jednou ze základních podmínek rozvoje každé lékařské fakulty a fakultní nemocnice je to, aby spolu tyto dvě instituce vycházely. To zkrátka musí být! A je to samozřejmě vždy i o osobách děkana a ředitele. Ti si prostě musí sednout. A jestli si sednou tak, jako my dva s ředitelem FNOL Romanem Havlíkem, tak potom můžeme a musíme být optimističtí. Navíc u nás to není jen spolupráce na úrovni děkana a ředitele, ale také na úrovni proděkanů a náměstků, což je rovněž velmi důležité. Současně se nám povedlo i to, že většina zaměstnanců bere za své fakultu i nemocnici a že postupují v souladu se zájmy obou organizací. Takže se nemůže stát, že by se obcházela fakulta přes nemocnici a naopak. Cíl máme totiž pořád stejný, kvalitní výuka, věda a léčebná činnost musejí vytvářet jednotu. Také proto máme například společné porady nebo výběrová řízení na vedoucí zaměstnance. Sice nám to ukládá přímo zákon, ale my to musíme pokládat a reálně pokládáme za vysoce prospěšné pro obě instituce a za náš společný cíl.
Co další úkoly, které před vás klade současná situace a dění ve společnosti?
Co nás teď čeká, je zákoník práce a jeho dodržování ve vysokém školství i zdravotnictví. Legislativní změny, ke kterým dochází, musíme samozřejmě stoprocentně respektovat. S tím jsem absolutně ztotožněný, avšak zároveň jsem přesvědčený, že od sebe nelze oddělovat klinickou výuku a poskytování zdravotní péče. Je třeba se domluvit na určitých principech, aby litera zákoníku práce byla plně dodržena, ale zároveň odmítám tendence oddělovat na klinických či preklinických pracovištích v přítomnosti mediků poskytování lékařské péče od výuky. Toto skutečně nelze. Kdyby k takovému oddělení skutečně došlo, tak by to do několika let znamenalo zánik lékařských fakult jako takových.
Druhá věc je, že nás čeká další úkol v podobě modifikování výuky všeobecného lékařství. Musíme zaručit studentům, že od nás budou odcházet již po promoci s nabytými vědomostmi a dovednostmi, které jsou od nich v praxi očekávány a především vyžadovány. To znamená, že budeme muset sáhnout do klinické výuky a zabezpečit, aby vše potřebné studenti uměli. Jenže výuka a šest let studia nejsou nafukovací. Co nás tedy čeká, je přesné definování toho, co praxe po absolventech vyžaduje, a částečná redukce teoretické výuky. To je náš úkol pro blížící se reakreditaci oboru Všeobecné lékařství. Vše se vyvíjí, nové postupy, technologie a již zmíněná výuka na simulátorech. A tomu všemu se musíme přizpůsobit.
Nezdá se, že byste před sebe a svůj tým kladl málo a malé cíle.
To ale ještě není všechno. Považuji za nezbytné definovat jednotlivým pracovištím LF UP jasně daná práva, kompetence a povinnosti. Toto je z mého pohledu ideální model vedení a řízení celku, tedy fakulty. Tak jako má fakulta určitou samostatnost v rámci univerzity, již danou její specifičností, tak já jako děkan chci dát podobnou samostatnost jednotlivým ústavům, klinikám a dalším pracovištím. Věřím, že s větší pravomocí a odpovědností přichází motivace k rozvoji pracovišť. A to podmiňuje i rozvoj celé fakulty. Já osobně jsem zastáncem výkonnostního systému. Neboli co si pracoviště vydělá, to po odvedení nezbytné části děkanátu zůstane na tom daném místě. Pokud to bude ku prospěchu společné věci a samozřejmě se zachováním nezbytné solidarity, tak nemám ambici do těchto věcí kolegům jakkoliv mluvit.
- Obrázek 3: Ze slavnostního zahájení konference Olomoucké neurochirurgické dny. Zleva: Aleš Prstek (ředitel Vydavatelství Univerzity Palackého), Milan Kolář, Lumír Hrabálek (přednosta Neurochirurgické kliniky LF UP v Olomouci a FN Olomouc), Roman Havlík (ředitel FN Olomouc).
Vaše první dvě děkanská období a to současné dělí čtyřletá pauza. Myslíte si, že tato přestávka mohla být prospěšná například díky určitému odstupu od děkanských povinností a každodenní rutiny?
Podle mě to není o tom, jak dlouho je někdo v nějaké funkci. Důležité je, jestli má dotyčný pocit, že může být stále přínosem, zda má další motivaci a cíle. Zákon říká, že stejný děkan může být po sobě zvolen maximálně dvakrát. Já byl po skončení mých dvou předcházejících děkanských období po další čtyři roky (2019 – 2023) proděkanem a plně jsem stál za svým děkanským kolegou Josefem Zadražilem. Jeho proděkanem jsem být chtěl, protože mám fakultu i nemocnici rád a mám svou představu, kam by se fakulta měla vyvíjet. A u toho jsem chtěl stále být a také byl. Po skončení děkanského období profesora Zadražila jsem jasně cítil, že bych chtěl dále pokračovat jako děkan. Byl jsem přesvědčen, že mohu být fakultě prospěšný a že mám co nabídnout, především své zkušenosti, vizi, nadšení, optimismus a konkrétní práci. Fakulta se stala nedílnou součástí mého života a má důležité místo nejen v mé mysli, ale především v srdci. Z celého srdce si přeji, aby LF UP byla nadále prosperující fakultou, na které se budou úspěšně prolínat tři kvalitní platformy - moderní výuka, úspěšné vědecko-výzkumné aktivity a špičková léčebně-preventivní činnost v rámci FNOL. Současně bych byl velice rád, kdyby všichni studenti a učitelé považovali fakultu za svou srdeční záležitost, na kterou jsou právem hrdi.
Zároveň zůstáváte i přednostou Ústavu mikrobiologie LF UP a FN Olomouc. Má toto spojení nějaké výhody a naopak nevýhody?
Osobně to mám tak, že nemohu být bez medicíny. Výkon funkce děkana mne plně naplňuje, ale zároveň se nikdy nevzdám praktické medicíny, v mém případě klinické mikrobiologie. Pro mne je hlavní výhodou tohoto spojení skutečnost, že mi to umožňuje zvládat děkanskou funkci. V rámci svého oboru se pohybuji v oblasti mikrobiologické diagnostiky a léčby závažných infekcí, tedy tam, kde je potřeba dělat rychlá rozhodnutí, na nichž závisí lidský život. Toto je původce infekčního onemocnění, například život ohrožující sepse, a takto budeme léčit. A tento způsob rozhodování a přímé odpovědnosti pak mohu uplatnit i při řízení fakulty. Jsem v zásadě demokrat, ale zároveň zastávám názor, že medicína je do jisté míry polovojenské prostředí. V určitém okamžiku musí někdo rozhodnout, jak se bude léčit. A k této exekutivní formě mám blízko, proto jsem rád, že jsem děkanem a mám tuto zodpovědnost za fakultu a její budoucnost. Víte, pro mě jsou někdy těžko uchopitelné některé bezbřehé akademické debaty v rámci univerzity. Pokud bychom takto jednali v medicíně, tak nám, natvrdo řečeno, pacient umře, například na sepsi. Z tohoto pohledu je přednostování tím, co mi umožňuje práci děkana. A vlastně to, že jsou funkce děkana a přednosty na naší fakultě slučitelné, pochází z mého prvního děkanského období, do té doby to nešlo. Samozřejmě je to velmi náročné na čas a lidské síly, ale dokud to jde, naplňuje mě to a zvládám obě činnosti, tak to chci nadále takto dělat.
A kam tedy pod vaším vedením směřuje olomoucká mikrobiologie?
Klinická mikrobiologie je základním lékařským oborem, oborem zcela fantastickým a kouzelným už jenom proto, že zasahuje do všech lékařských specializací. Jejím základem je diagnostika infekčních onemocnění a poskytování podkladů pro adekvátní léčbu. Jak se však ukazuje čím dál víc, je určující nejen pro diagnostiku řady onemocnění, ale i pro lidské zdraví, protože právě to je výsledkem aktivity lidského mikrobiomu, čili souboru všech mikroorganismů osidlujících lidské tělo. Kouzlo našeho oboru spočívá také v tom, že se na svět díváme dvojím viděním, a to očima pacientů i očima bakterií, které nás osidlují a definují celou řadu vlastností lidského těla. A to je pro mě velmi zajímavé i lákavé.
Na současné mikrobiologii je krásné také to, že je to obor nejen diagnostický, ale také interpretační. Naším hlavním úkolem je nejen přesná identifikace bakterie, kvasinky či viru, ale současně správná interpretace našich výsledků pro konkrétního pacienta. Klinická mikrobiologie musí být rovněž otevřena novým postupům a moderním technologiím, které využíváme stále více a více. Je to naše povinnost už proto, že na správnosti a rychlosti mikrobiologické diagnostiky mohou záležet lidské životy. Na mikrobiologovi velmi často závisí rozhodnutí, jak a čím budou pacienti s infekcemi léčeni.
Rozhovor s Milanem Kolářem byl publikován v časopisu NemMagazín (zima 2023/2024). Celé číslo si můžete prolistovat ZDE.
Galerie
